Praha v noci žila vlastním životem – v jejích tajných uličkách se šeptaly příběhy, které neslyšely uši nezasvěcených. Kožná ulice byla jedním z těch míst, kde se realita lámala v tichých stínech, a právě tam, skrytý před zraky náhodných kolemjdoucích, dýchal Occultea – shisha lounge, který nebyl jen barem, ale portálem do jiného světa.
Těžké dveře se otevřely s téměř neslyšným zavrzáním. Vzduch uvnitř byl hutný, prosycený vůní vzácných bylin a tabákových směsí, které se líně vznášely v dýmu vodních dýmek. Tlumené světlo vrhalo dlouhé stíny na stěny pokryté starými okultními symboly, jejichž význam se ztrácel v čase.
Za černým mramorovým barem alchymista v temném sametu pečlivě míchal koktejly – tekutiny se ve sklenicích přelévaly v odstínech krve a půlnoční oblohy, s jiskřivými odlesky, které vypadaly téměř živě. Každý doušek byl jako kouzlo, které se vpíjelo do duše a rozplývalo hranici mezi snem a skutečností.
V koutcích místnosti, skrytí před pohledy, seděli hosté zahalení v temnotě. Mlčeli, šeptali, pozorovali – nikdo sem nepřišel náhodou. Occultea nebylo místem pro běžné smrtelníky. Bylo to útočiště pro ty, kdo věděli, že v temnotě se skrývá víc než jen prázdnota.
